Vše co vidím přes hledáček i displej.

Jak dulezity je usmev.

21. 5. 2015 12:46
Rubrika: Nezařazené

Dnes rano pred sedmou sedim na zidli vedle pani doktorky. Cekam na vysledky. Atmosfera nic moc.

Pani doktorka: „Miso, musime vzit krev.“.

Ja: „Hm, neslo by to bez toho? Me je pak vzdycky spatne :(.“.

Sestricka: „Takovy velky chlap a boji se jehly.“. Vedle z cekarny vybuch smichu.

Ne ze by m(n)e to bolelo nebo mi vadil pohled na krev, ale vzdycky jsem potom malatnej. Mota se mi siska. Kdyz neni sestricka ve sve kuzi (čti neumi to) - zdravim holky ze zdravky na praxich ^^- tak sem tam prijde i black out.

Ja: „Dobre, ale muzu si lehnout?“.

Lezim. Snazim se na to nekoukat, nemyslet. Povedlo se. Muzu dychat, nepotim se. Super. Tak to zase tak hrozne nebylo. Za 2 roky si to zopaknem. Z lehu jdu do sedu a opiram se o zed. 

Prislo to, jako to prijde vzdycky. Pomalu klouzu po zdi na lehatko. Slysim jen - je Vam spatne? Pani dokt...

Po case vidim doktorcin usmev - Miso vstavej. Z hluboka dycham, jsem OK, lezim, pak sedim. Po desatem ujisteni, ze je vse v pohode, od sestricky i doktorky jdu do cekarny, kde si jeste chvilku odpocnu. Otevru dvere - vsichni se smeji - nejaky deda - chlape tys nas vsechny vydesil, jsme to meli jako napinavy serial na Nove.

Ja se zmohl jen - ja jim rikal ze mi bude spatne. Diky.

Usmivejte se kazdy den a na vsechny. Nikdy nevite jak se citi ten na druhe strane a ze i jen hloupe pousmani udela cloveku radost.

Pul hodiny zdrzeni, nestiham nic, v praci na mne ceka poslani 5 000 kosticek - vcera prescas dneska to vypada ze bude taky, vsichni chteji fotky, videa, videa a fotky, reporty s exporty, upravy bakalarskych + diplomovych + rigoroznich i habetacnich praci. 

Mesto klasicky zasekane. Kdyz pomalu popojizdim autem - prede mnou jede autobus. Vzadu za oknem na mne mava klucina. Mavam mu nazpatek. Stydi se, schova se. Po chvili uz mavaji asi 3. Smeju se, mavam, problikavam svetlama, sem tam zatroubim. Za 5 min jsme ujeli asi 100 m, ale bavi nas to :D. Zprava se chce do kolony pripojit maminka s ditetem na zadnich sedackach. Uz je jedno jestli prijedete pozde o 2 min nebo o 2 hodiny. Ukoncuji mavaci party, usmivam se na maminku, naznacuju at jede. Maminka se usmiva dekuje a jede. Rozjeli jsme takovy usmivaci vlacek. 

Ted je 12:00. A docvaklo mi to. V nedeli birmo. Udelam vsechno proto, abych to vsechno stihnul. Stoji to za to. Budu se s tim prat porad a dokola. Diky vsem.

Na zacatku byl usmev od pani doktorky, ale ja tim mam skvely cely den.

Dneska uz mi zbyva sehnat jen sisaty meloun.

*Pribeh je smysleny a jakakoliv podobnost se skutecnymi postavami ci udalostmi je ciste nahodna. 

Zobrazeno 1006×

Komentáře

anetamarie

Ten stav po-zdi-se-sesouvám-na-lehátko důvěrně znám :) Moc milý článek, díky za něj!

Jakubus

Diky Miso!!:)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio